My lidé máme povÄ›domÄ› strach ze smrti, Äi spÃÅ¡e z neexistence. To je spoleÄné prakticky vÅ¡em živým organismům. Je to evoluÄnà znak, který je v nás zabudovaný již po miliony let. PÅ™edstavoval totiž obrovskou evoluÄnà výhodu – jedinci, kteřà se báli smrti, byli opatrnÄ›jÅ¡Ã a podnikali vÃce opatÅ™enà k tomu, aby zůstali naživu. Byli tedy evoluÄnÄ› úspěšnÄ›jÅ¡Ã.
I dnes je v nás tento strach velmi silnÄ› zakódován. AvÅ¡ak zatÃmco vÄ›tÅ¡ina zvÃÅ™at Äi rostlin pÅ™emýšlà prakticky pouze v pÅ™Ãtomném okamžiku, my lidé myslÃme i na budoucnost. A to zahrnuje i fakt, že jednou zemÅ™eme. A pro to, abychom si zachovali zdravou mysl, je důležité, abychom se s tÃm nÄ›jakým způsobem vypořádali.
SamozÅ™ejmÄ› jednÃm z nejÄastÄ›jÅ¡Ãch mechanismů je zkrátka na to pÅ™ÃliÅ¡ nemyslet. A vÄ›tÅ¡inu Äasu to i funguje – zkrátka si svou smrtelnost bÄ›hem běžného dne nepÅ™ipouÅ¡tÃme. AvÅ¡ak pak se stane nÄ›co, co nám ji palÄivÄ› pÅ™ipomene. Může to být těžká nemoc, ztráta milovaného blÃzkého, ale i spousta jiných vÄ›cÃ.
Nenà tedy divu, že se lidé již od pradávna snažili zjistit, co se s námi po naÅ¡Ã smrti stane. Obvyklá byla napÅ™Ãklad vÃra v nejrůznÄ›jÅ¡Ã druhy nebe (Äi pekla, podle toho, jaký byl ÄlovÄ›k za života), avÅ¡ak velmi rozÅ¡ÃÅ™ená je i vÃra v reinkarnaci. To zkrátka znamená, že toto nenà prvnà život, který prožÃváme. Kdysi jsme byli nÄ›kým jiným, a až zemÅ™eme, pak se opÄ›t narodÃme jako nÄ›kdo jiný.
K tomu, abychom vzpomÃnky na minulé životy zÃskali, nám má pomoci regresnà terapie. Ta má pÅ™Ãstup k nim zajistit pomocà hypnózy a podobných technik. AvÅ¡ak může to skuteÄnÄ› fungovat? Nebo jde jen o sugesci?
Bohužel, druhá odpovÄ›Ä je správnÄ›. Nynà totiž vÃme, jak jsou vzpomÃnky v mozku ukládány – jako spojenà nÄ›kolika neuronů. A když se ty rozpadnou, rozpadnou se i naÅ¡e vzpomÃnky na danou vÄ›c. I to je důvod, že ÄÃm vzdálenÄ›jÅ¡Ã vzpomÃnky jsou, tÃm hůře si je vybavÃme – neuronové spojenà zkrátka v průbÄ›hu Äasu slábne.
Proto nevěřte Å¡arlatánům a radÄ›ji se soustÅ™eÄte na život, který máte nynÃ.